„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“
Pondělí 2. postního týdne
(Lk 6,36-38)
„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“ Tato věta se v Lukášově evangeliu nachází ve stejném kontextu, v jakém u Matouše Ježíš říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!“ (Mt 5,48). Lukáš tak interpretuje dokonalost, k níž vybízí Matouš: dokonalý člověk je milosrdný člověk. Tak napodobuje dokonalého Boha, který je dokonalý právě ve svém milosrdenství.
Milosrdenství jako vstřícnost vůči bližnímu v nouzi však nemáme chápat pouze sentimentálně. Rozlišujme mezi soucitem a milosrdenstvím. To je činorodá síla, kdežto soucit je pouhá citová ozvěna na cizí neštěstí. Empatií se postavím do bot svého bližního a představa jeho neštěstí, které by mohlo být mým, mě rozechvěje. Planý soucit je vlastně sobecký: cizopasím na bolesti druhého, vzrušuji se jí, obohacuji svůj emoční život, a přitom zůstávám zabedněn ve vlastním „já“, neprorazím jeho krunýř, nedostanu se k trpícímu bližnímu.
Jedním z hebrejských výrazů pro „milosrdenství“ je rachamîm, což původně doslova znamená „útroby“, „vnitřnosti“. Milosrdenství tedy není záležitostí povrchních emocí, ale útrob: při pohledu na utrpení bližního se ve mně hnou vnitřnosti, jsem jím dotčen v nejhlubším nitru, cizí bolest se stává mou vlastní. Navíc pomnožné rachamîm v jednotném čísle zní rechem a znamená „lůno“, „děloha“. Použit pro Boží milosrdenství, výraz odhaluje Boží „mateřské“ srdce, hnuté soucitem nad vlastními dětmi, které jako by ve svém lůně počal, nosil a přivedl k narození. Milosrdenství Boží se dá přirovnat k mateřskému lůnu, které trvale udílí život. Být milosrdný znamená dávat život.
Ježíš nám dává za vzor milosrdenství Boha Otce. Otec je ten, kdo dává život a kdo v lásce předchází své děti. Otcovská láska nečeká, až začne ten druhý, ale je iniciativní. Taková má být i naše milosrdná láska: vždy má začínat znovu, navazovat zpřetrhaná pouta, dělat první krok, pokoušet se o první slovo v přerušeném dialogu. Nesmí se nikdy unavit, nad nikým zlomit hůl, nikoho odepsat. Nedá se odstrašit tím, že bude jednostranná a frustrovaná. Milosrdná láska se nejvíce prověří, má-li být dána nepřátelům. Milosrdenství se sklání k lidské bídě. A největší bídou člověka, jeho nejohavnějším znetvořením a smrtelnou nemocí je hřích. Milosrdenství se pak projeví jako odpuštění.
„Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Mt 5,7).
Video
Sdílet:
