Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website
 
 
 

Slovo spirituála 18.

 
 
 
 

Které přikázání je první?

Pátek 3. postního týdne

(Mk 12,28-34)

Jeden z učitelů Zákona se ptal Ježíše na první přikázání. To nebyla jen teoretická otázka, podnět k čistě akademické diskusi, ale šlo o vážný praktický problém. Pro židy není Zákon – jako často pro nás – soubor norem, které vláda dnes vydá a zítra možná zruší, které jsou více méně nahodilé a svévolné, které vnímáme jako omezování své svobody. Pro Izraelitu je jeho Zákon cestou života, ukazatelem věčné Boží vůle, a ta pro něho znamená život a svobodu. Zákon je pro něho životně důležitý. Odtud také plyne otázka po prvním přikázání celého Zákona. On se v podstatě ptá, co je v jeho životě to nejdůležitější, co určitě nesmí opominout, aby neohrozil smysl svého života.

Ježíš odpovídá: „Miluj Boha celým svým srdcem… miluj svého bližního jako sám sebe!“ Odpověď stručná, jasná, prostá, a přece vystihující vše. Ježíš tyto dva verše (Dt 6,5; Lv 19,18) považuje za souhrn Zákona. Prvním přikázáním, v našem životě tím nejdůležitějším je láska.

Může nám přijít divné, že láska je předmětem přikázání: láska se přece nedá přikázat nebo vynutit. Vynutit si mohu poslušnost, bázeň…, ale ne lásku. Láska je nejsvobodnější a nejspontánnější úkon srdce. Jak ji tedy může někdo přikazovat? Možná si musíme opravit své pojetí přikázání. Často je chápeme jako omezování své svobody, tlumení vnitřního tíhnutí, jako by zvnějšku kladlo meze našemu životnímu dynamismu. Některá přikázání jsou skutečně formulována negativně, jako limit, který nesmíme překročit: „Nezabiješ! Nesesmilníš! Nepokradeš! Nepromluvíš…! Nepožádáš…!“ Tato negativní, zákazová přikázání jsou jakýmisi zábranami, ale ne ostnatým drátem či klecí, spíše svodidly u cesty, ohradou na kraji propasti. Ano, přikázání jsou hranice, ovšem hranice života. Za nimi se otvírá jenom propast smrti. Boží přikázání vymezují životní prostor. A ten prostor, který vymezují, střeží a chrání, není prázdný. Je to prostor života, určený pozitivními přikázáními, především přikázáním lásky. Toto Boží přikázání dává obsah, náplň a smysl našemu životu. Neblokuje nás v rozletu, netlumí náš vnitřní dynamismus, ale interpretuje ho, dává nám pochopit nejhlubší a nejryzejší tíhnutí naší přirozenosti. Neukládá povinnost, ale vyslovuje vnitřní nutnost. Chce říci: „Miluj, neboť jedině tak zůstáváš v prostoru života. Nemilovat znamená volit smrt. Chceš-li žít, musíš milovat. Chceš-li žít, musíš vzít za své a zachovávat přikázání lásky, která se nedá přikázat. Chceš-li žít, jsi nucen milovat láskou, která se nedá vynutit.“

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Výstava výtvarných prací a fotografií našich studentů

 

Velikonoční přání

 

Kancelář školy bude ve čvrtek 28. 3. uzavřena