„Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší…“
Pátek po 1. neděli postní
(Mt 5,20-26)
Ježíšovo evangelium je náročné. Žádá od nás spravedlnost, která přesahuje spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Spravedlivý člověk je takový, který naplňuje svou ideu, dává za pravdu tomu, co je, rozvíjí své nejlepší možnosti až k dokonalosti. Izraelita znal svou ideu ze Zákona. Spravedlivý byl člověkem Zákona. K tomu ho samozřejmě musel nejprve znát. Zvláště učitelé Zákona a farizeové byli přeborníci ve znalosti Zákona, který se snažili plnit do posledního puntíku. Jak jim mohou učedníci, venkované z polopohanské Galileje, rybáři a celníci, konkurovat? Jak má jejich spravedlnost přesahovat tu, kterou vynikají učitelé Zákona a farizeové?
Ježíš ale onu novou, vyšší spravedlnost nechápe jako důslednější a kvantitativně kompletnější zachovávání přikázání Zákona, ale jako hlubší proniknutí ke smyslu zákona a niternější osvojení si tohoto smyslu. Jako příklad dává přikázání desatera „nezabiješ!“ Ježíšovi nestačí zastavit se na hranici zločinu, vykonaného skutku, neboť podle něho tento zločin můžeme spáchat už v srdci. Srdce rozhoduje, co jsme, a naše činy jsou vnější projev toho, co jsme: „Špatný strom nese špatné ovoce“(Mt 7,17). Naše obrácení, což je cílem této postní doby, se netýká jen toho, co děláme, ale také a především toho, co jsme. A o tom se rozhoduje v našem srdci.
„Nezabiješ!“ Tento mravní požadavek nacházíme různě formulován ve všech etických kodexech všech civilizací, i když dosah a konkrétní podoba jeho aplikace je různý. Jsme od Ježíšovy doby vzdáleni dva tisíce let. Náš právní systém je vyspělejší než tehdejší. Byla mezitím vyhlášena lidská práva, svých práv se domohly i ženy, děti, dokonce i zvířata. Ale násilí na světě není méně. Aby se lidstvo vyléčilo z násilí a bezpráví, na to nestačí žádná novelizace zákona ani důkladná právní reforma. Zlo má svůj původ v srdci, teprve odtud se dostává do společenských struktur. Změna struktur, žádoucí a nutná, musí být projevem změněné mentality, jinak nic neřeší… Stvoř mi, čisté srdce, Bože, obnov ve mně ducha vytrvalosti! (Ž 50,12).