„Amen, pravím vám: jeden z vás mě zradí.“
Středa Svatého týdne
(Mt 26,14-25)
Nenajdeme v celé Bibli postavu tak tragickou, jako je Jidáš Iškariotský, člověk, o kterém Ježíš musel říct, že by pro něho bylo lépe, kdyby se nebyl narodil. Jak strašně musel Jidáš znehodnotit svůj život, že by bylo lepší, kdyby vůbec žádný nežil! Co tak strašného spáchal? Měl vinu na Ježíšově smrti. To ale přece měli i jiní: velekněží, kteří Ježíše z duše nenáviděli (více než Jidáš) a kteří nesou na jeho smrti největší faktickou vinu, dále podplacení křiví svědci, zmanipulovaný dav bez názoru volající „ukřižuj!“, pragmatický politik Pilát, suroví vojáci, kati… O nikom z nich ale Ježíš nemluví tak tvrdě. Spíše je omlouvá: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ (Lk 23,34). Jidáš ví, co činí. Jidáš poznal Ježíše, poznal jeho lásku, poznal jeho přátelství. Zradit může jen Jidáš, ne Kaifáš, ani Pilát. Ti poslední dva se dopustili hrozného zločinu, ale ne zrady. Zradit může jen „jeden z vás“, jeden z přátel. Čím je větší vzájemná blízkost a důvěra, tím je zrada hanebnější a zrůdnější.
Jidáš nezradil ze strachu – jako Petr a po něm mnoho pronásledovaných křesťanů, aby si zachránili život. Jidášovi nešlo o život. Sám, z vlastní iniciativy šel k velekněžím a nabídl jim své služby, samozřejmě ne zadarmo… Když smluvili třicet stříbrných, což byla cena za otroka, hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. Jidáš nejedná ve zmatku, je ve své zradě chladný, cílevědomý, vynalézavý.
Jidáš není jediný, kdo zradil. Petrovo zapření a útěk ostatních učedníků, to je také zrada. Jidáš vrhá stín na všechny. Sami si toho byli vědomi. Když jim Ježíš oznámil, že ho jeden z nich zradí, ptali se jeden přes druhého: „Jsem to snad já, Pane?“ Nikdo si nebyl jistý, že se ho to netýká… A ani nikdo z nás si nemůže být jistý. Jidáš vrhá svůj stín i na nás. Odhaluje naše tolikeré zrady a zpronevěry. Kolikrát jsme zradili lásku, kolikrát odporovali pravdě! Kolikrát jsme ignorovali Boží slovo! Jeho slovo, to je On sám! Láska, to je On, a pravda, to je také On sám! Možná jsme ho prodali i za méně než za třicet stříbrných… Ptáme-li se zmateně s ostatními učedníky: „Jsem to snad, já, Pane?“ – možná jen abychom se ujistili, že ne, že to nejsme my, pak se ptáme spolu s Jidášem. A možná nám Pán musí odpovědět: „Ty jsi to řekl“.
Video
Sdílet:
